Pár postřehů o britské společnosti

Je fakt, že v Anglii zatím nejsem dlouho, ale přesto se mi podařilo pochytit pár postřehů, které charakterizují britskou společnost. Nebo spíše tu yorskhirskou, která se, alespoň podle zdejších seveřanů, značně liší od společnosti a povahy těch na jihu, převážně v Londýně.

Život v relativním blahobytu
Britové žijí v blahobytu. Samozřejmě ne všichni, ale na české poměry se mají vcelku dobře i ti chudí. Když víte, kde nakoupit, seženete opravdu hezké a kvalitní oblečení levněji, než v ČR, elektroniku za stejné ceny, jako u nás. Jistě, alkohol, cigarety, jídlo v restauraci a podobně – je zde dražší, než u nás. Ale v podstatě jsou ceny srovnatelné. Potom si stačí uvědomit, že minimální hrubá mzda na hodinu je přibližně 5 liber a rázem je jasné, že Brit pořídí za svou minimální mzdu daleko větší užitek, než Čech.

Britové jsou ale na tento blahobyt zvyklí, není to pro ně nic nového a žijí v něm již řadu generací. Jsou zvyklí se obklopovat kvalitními věcmi a jsou spořiví. Ne skrblíci, ale váží si svého majetku, zacházejí s ním obezřetně a nerozhazují peníze nesmyslně.

Netvrdím, že zde nenaleznete jedince, kteří si hodnoty majetku neváží, ale jsou to spíše výjimky potvrzující pravidlo. Takže na Britech dlouhodobý blahobyt nezanechal žádnou morální újmu.

Kultura bydlení
Oproti České Republice je zde významně rozvinutější kultura bydlení. V Ostravě jsem vždy bydlel v paneláku a nyní skutečně doceňuji všechny výhody, které poskytuje rodinný domek. Počínaje soukromím a zahradou konče.
Britové v Yorkshiru bydlí převážně v rodinných domcích. Leeds je relativně velké město, má 750 tisíc obyvatel. Opravdu jsem se snažil a dosud jsem v Leeds napočítal asi 8 paneláků. Když pominu zástavbu v centru, kde beztak spíše sídlí firmy – zbytek města jsou vilové čtvrti.

Taková obří vilová čtvrť také nevypadá na pohled nějak úchvatně, je to v podstatě jiný druh sídliště. Ale rozdíl je patrný na první pohled. V ulicích je spousta zeleně, domy mají zahrádky… Vše vypadá daleko lidštěji, než třeba Dubina.

Uvědomělost
Britové jsou uvědomělí, nebo se tak alespoň tváří. Ekologie, alternativní zdroje energie, recyklace surovin, uskladňování odpadu, úspora energie a podobně jsou témata, která jsou zde na pořadu dne daleko častěji, než jak jsem byl zvyklý z ČR.
Lidé se snaží třídit odpad, objevují se pokusy o energetickou úsporu. Britové obzvlášť vážně berou otázku globálního oteplování. Možná proto, že jsou na ostrově – to by jim tání ledovců příliš neprospělo.

Angažovanost
Už kdysi v článku o Adel jsem mluvil o tom, že každý správný Brit je členem nějakého spolku či sdružení. Ať jde o golfový nebo kriketový klub, klub háčkování a pletení, spolek ochránců nevímčeho a podobně. Britové se přirozeně a rádi spolčují do sdružení, kde provozují různé, vesměs kreativní, aktivity.

S tím je spojeno množství kurzů, které jsou zde k dispozici. V každé, alespoň trochu větší díře, naleznete cosi vzdáleně podobné kulturnímu domu (kulturní centrum by se dalo říct taky, ale kulturní dům je prostě fajn) – kde se pořádají spousty nejrůznějších kurzů – výtvarné kurzy, hudební, jazykové… Briti se zkrátka rádi druží a vzdělávají.

Štědrost
Přispívat na charitativní projekty, posílat peníze těm, kteří je potřebují a podporovat dokáží Britové velmi dobře. Tvrzení, že dávají, protože mají dost, rozhodně neuspěje. Dávají, protože ví, že je to potřebné a pomůžou těm, kteří potřebují pomoc více, než oni sami. Nemyslím, že tato ctnost vychází z blahobytu země nebo obyvatel. Prostě to mají v povaze.

Duchovní život
Tohle jsem si nechal nakonec, protože je to velký rozdíl oproti společnosti v ČR. Nebo možná ne ten největší, ale asi ten nejdůležitější, co do kvality života.
Britové jsou totiž daleko duchovnější. Ať již hovoříme o církvích křesťanských (kterých je zde nepřeberná škála), hinduistech, buddhistech a muslimech (což jsou často přistěhovalci) nebo o nejrůznějších spolcích, duchovních diskuzních kroužcích a klubech, nadacích charitách a podobně.
Netvrdím, že všichni Britové jsou věřící, to zdaleka ne. Ovšem duchovní potravy zde průměrný Brit pozře podstatně více, než průměrný Čech.