Uloven lovci lebek

Ulovili mne lovci lebek. Naštěstí mne nemíní nakrájet na šťavnaté bifteky, z patřičných orgánů vyrobit supr tlačenku, z kostí vývar s nudlemi, povařit mne ve velkém kotli (samozřejmě v noci, za zvuku bubnů při rituálním trsání) nebo upéct na rožni. Dokonce si ani nemusím vzít náčelníkovu dceru za ženu.

Pokojně si sedím u PC, pracuju (ano, i v Zemi Relativního Blahobytu se musí pracovat), když mi najednou zvoní telefon. Už vám někdy volal lovec lebek? Že prý na internetu na jakémsi personálním serveru nalezl můj životopis, dobře se u jeho čtení zasmál a protože jsem mladý a nadějný – a naprostou shodou okolností on je personální agent, rád by mi nabídl nějakou práci. Inu, to víte, byl jsem překvapen. Nechal jsem si tedy vysvětlit, oč se jedná – a vyšlo najevo, že pán vyhledává zajímavé kusy masa (čti "talentované jedince"), které pak předhazuje nenažraným lidožroutům (čti "zaměstnavatelům.") A že jestli budu chtít, že by mě poslal do jedné firmy na pohovor, že to bude báječné, lesklé a třpytivé a že když mne vezmou, tak se budu mít skvěle. Že za úlovek dostane pořádný flák dobře prorostlého bůčku neříkal, ale tak nějak jsem to vytušil.

Řekl jsem si, že každá zkušenost dobrá, tak proč ne. Lovec lebek mne poslal do útulného designového studia Seamless Marketing, které, mimo jiné, dělá materiály pro takové drobky, jako je Bosch, Unicef a podobně. Byl jsem přijat s otevřenou náručí, pohovořili jsme, pan šéf mi pravil, koho hledají a já jsem mu povykládal, co umím a zase jsem šel. Bylo to fajn.

Netrvalo dlouho, zrovna si tak sedím u PC a (opět) pracuju, když mi zvoní telefon. Jiný lovec lebek. Tedy spíše – lovkyně! Historie se opakovala a tentokrát jsem byl vyslán do společnosti Manheim, která se ukázala být solidně velkou korporací s mnoha pobočkami v Evropě a USA. Se sídlem, jak jinak, v Leeds. Opět jsme pohovořili, bylo to zábavné a musím se přiznat, že pohovory tady v UK jsou fajn. Člověk si může zavtipkovat, všichni se tváří strašně šťastně… Na druhou stranu, ani se jim příliš nedivím. V mé blízkosti se všichni tváří šťastně ;o)

Pak tam byl ještě třetí lovec lebek, ale tím vás, milí čtenáři, již zatěžovat nebudu. Ten třetí pohovor byla taky stranda. Snad jen poznamenám, že dotyčný šéf se mne zeptal, jaké mám znalosti o spamu. Řekl jsem mu, že mi ten bordel každý den plní schránky. A on pravil, že spam je budoucnost internetového marketingu, že kde není spamu, není výdělku, že spam je kořením reklamy a podobně. Zkrátka z něj už na první pohled čišelo, že je to pravý marketingový guru. Znalce takového formátu potkáte jen málokdy, takže jsem chvilku přemýšlel, jestli ho mám poprosit o podpis fixkou na pupek, ale pak jsem si uvědomil, že by se to na pohovoru nehodilo.

Samozřejmě se tyto události nesehrály naráz, bavil jsem se tím už tři týdny, zatímco jsem se rozhodoval, jestli zůstanu v Leeds nebo se přesunu do Londýna.

Inu, co říct na závěr. Nabídka ze Seamless Marketingu mne zlákala natolik, že momentálně opouštím plány na přesun do Londýna a zůstávám. Sice jsem chvíli rozmýšlel, jestli by nebyl lepší ten Manheim, ale... Měním tedy zaměstnání a od pondělka nastupuju do nové práce. Jak se ukázalo, výpovědní lhůta je tady všem jenom pro srandu, tedy alespoň ze strany zaměstnance. Už se sice nebudu honosit titulem project manager a nebudu mít kolem sebe suitu vývojářů, ochotných splnit všechna má přání (teď budu pro změnu designér), leč získám práci zajímavou, v radostném kolektivu, dobře placenou a s kanceláří v moc hezkém místě… Krom toho, vžycky jsem chtěl pracovat pro Bosch:o))) Takže si to nepochybně báječně užiju.

No a co se milého lovce lebek týče, doufám, že i on si svou tučnou odměnu náležitě vychutná.