Yorkshire Dales

Týden po návratu z Lake Districtu jsme se se sestrou a Editou vydali na poslední dvoudenní výlet před Skotskem do národního parku Yorkshire Dales, který se rozkládá na rozsáhlém území severozápadního Yorkshiru. Yorkshire Dales je mírnými kopečky zvlněná krasová oblast plná malebných údolí, s všudypřítomnými kamennými zídkami a samozřejmě ovcemi :-).

Vyrazili jsme v sobotu ráno vlakem z hlavního nádraží v Leeds do Skiptonu a následně malebného městečka Settlu s nádražím jako vystřiženým z pohádky. Ze Settlu jsme pokračovali mikrobusem do Ingletonu. Cestování netrvalo více, než dvě hodiny.

Z Ingletonu jsme vyrazili pěšky s batohy na zádech (pro sestru to byla vynikající průprava na Skotsko) po místní Ingleton Waterfall Trail, čili stezce kolem Ingletonských vodopádů. Lesní pěšina se klikatila divokým údolím a my sledovali zurčící a pěnící bystřinu, razící si svou cestu do údolí. Na stezce jsme shlédli několikero působivých vodopádů, celkovým rázem ne nepodobných Jánošíkovým Dierám ve slovenské Malé Fatře. Chvílemi nás obtěžovaly deštiové přeháňky, ale po absolvování dešťů v Lake Districtu jsme se jim mohli jen zasmát.

Po poledni jsme zblajzli oběd, opustili Waterfall Trail a vydali se vzhůru na hřeben nad údolím. Nahoře nás čekalo nejedno překvapení – podivné vymleté vápencové kamenné pole (škrapové pole, pro zasvěcené) a působivé, téměř učebnicové ukázky závrtů, stejně jako obří bludný balvan na hřebenu hory. Po krátké diskuzi jsme se shodli na tom, že je patrně mimozemského původu.

Z hřebenu jsme se spustili do údolí a zamířili k majestátnímu Ribbleheadskému Viaduktu, který je jedním z hlavních architektonických lákadel Yorkshire Dales a následně podél trati Carlisle – Settle do vesničky Hortonu. Po chvíli kufrování podél řeky jsme nakonec našli kemp, postavili stan a shltli vydatnou večeři. I když jsem byl unavený a zralý na zalehnutí do spacáku, v průbehu dne jsem použil všechny síly, abych holky přesvědčil k návštěvě pořádné yorkshirské hospůdky a protože jsem to měl slíbeno, nemohl jsem se vytouženého piva vzdát, aby mé přesvědčovací úsilí nevyšlo vniveč.

Ráno jsme sbalili a vyrazili údolím směrem do Settlu. Cestu jsme si zkrátili přechodem hřebenu nad západní stranou údolí a oběd snědli v malebném zákrutu řeky u Stainfordského mostu. Do Settlu jsme dorazili překvapivě brzy a i když mne holky přesvědčovaly, že už jsme v cíli naší výpravy, já tomu nemohl uvěřit, dokud jsem neuviděl ceduli Settle.

Ze Settlu jsme chytili nejbližší vlak do Leeds, rozloučili se s Editou, která pokračovala do Sheffieldu a vyrazili domů do Bramley.

Lake District

Týden po výletu do Peak Districtu, nabiti výletnickým elánem, jsme se rozhodli ukousnout trochu větší turistické sousto a vyrazili do Lake Districtu.

Lake District je oblast opěvovaná snad všem Brity, kousek divočiny v srdci civilizace, místo, kde sice bují turistický ruch, ale přesto nekazí nádherný kousek přírody. Cosi o kouzlu Jezerní Oblasti vypovídá i fakt, že se těmito místy inspirovalo mnoho anglických umělců, básníků a spisovatelů, mimo jiné Arthur Ransome, autor známých dobrodružných děckých románů. S Lake Districtem je neodmyslitelně spojen i život Beatrix Potterové, která zde prožila kus života a zasloužila se o to, že Lake District je dnes národním parkem. Pokud jste viděli film Miss Potter, tak vězte, že je právě o této anglické lady.

V Lake Districtu naleznete všechny 3 nejvyšší hory Anglie, stejně jako nespočet jezer a ples a sem tam i nějaký ten lesík. Naplánoval jsem tedy dvoudenní výlet přej jedny z nejzajímavěší oblasti a to hned ve dvou variantách, flexibilních podle vývoje počasí. Lake District je totiž nejdeštivější místo Anglie.

Po několikahodinové cestě vlakem a busem (Leeds > Manchester > Preston > Penrith) jsme v pátek v 10 hodin večer dorazili do cílové stanice Keswicku, horského městečka na březích jezera Derwent Water. Ke kempu nás nasměrovaly ochotné Slovenky, pracující v místním hotelu (prý tam pracuje celkem 10 Slováků, což mi přišlo vcelku překvapivé) a po chvíli motání se kolem jezera jsme ještě narazili na Francouze, který nás dovedl téměř před bránu kempu. Přestože jsme dorazili po zavíračce, ubytovat se nebyl problém a my postavili svůj stan na březích jezera a při chroupání večeře jsme se kochali fantastickým výhledem na klidnou vodní hladinu a v mračnech a mlze zahalené vrcholky hor.

Předpověď počasí nevěstila na sobotu nic dobrého, ale přesto ráno vypadalo velmi optimisticky. Po snídani (čaj + porridge s čokoládou a jablky) jsme sbalili a vyrazili podívat se na Castlerigg Stone Circle. Už to byl nějaký ten pátek, co jsem naposledy viděl megalitickou stavbu na vlastní oči, takže jsem se vcelku těšil. Cestou nám sice začalo mírně pršet, ale žádný velký déšť to nebyl.

Po necelé hodince jsme dorazili ke kamennému kruhu na temeni oblého kopce. Pohled to byl výjimečný, až bych řekl magický. Stojící kameny v pozadí se zamlženými zelenými vrcholky hor... Paráda. Sice se kolem chvíli motala skupina dalších turistů, ale ti po chvíli zmizeli, takže jsme měli celý kruh jen pro sebe:o)

Až jsme se dosytosti pokochali a snědli svačinu, vyrazili jsme směrem na Cat Bells, vrcholek vypínající se nad Keswickem a Derwent Water s plánem pokračovat po hřebeni a přes navazující údolí až k jezeru Buttermere.

Počasí nám ale přestalo přát. Na Cat Bells jsme stoupali už zcela promočení (má pár let stará nepromokavá bunda Hannah se ukázala nebýt až tak nepromokavou, ovšem nové kalhoty stejné značky se opravdu osvědčily. Ne, že by nepromokly, ale když přestalo pršet, uschly téměř během deseti minut). Když o tom tak přemýšlím, vypadali jsme trochu jako chodící reklama na české outdoorové vybavení – všichni tři na zádech Gemmy (cordura mady by Dupont se taky ukázala být ne zcela nepromokavá, i když kupodivu promokla nejvíce na zádech v místech jakéhosi švu, takže kromě mokrého pruhu přes tričko a navlhlého telefonu bylo vše v suchu) a já k tomu ještě celý Hannah.

Každopádně když jsme vylezli (a to doslova – poslední úsek nebyl v prudkém dešti a větru žádná sranda), rozhodli jsme se změnit plán. Moknout a mrznout ve větru by nevěstilo nic lepšího, než nachlazení nebo zápal plic. Vyrazili jsme tedy zpátky do údolí, ovšem nikoliv do Keswicku, ale do jiného kempu za kopcem Swineside.

Já měl celou cestu ohromnou huť na pivo, a když jsme v kempu postavili stan, dali si sprchu, povečeřeli – tak holky usnuly a já mohl tak maximálně mlsně chodit kolem. Samotnému se mi do hospůdky nechtělo. Každopádně jen co Edita s Janou zavřely oči, obloha se vyjasnila, objevila se modř, sluníčko… Nádhera:o)

V neděli jsme vyrazili na okružní trasu okolím s cílem v Keswicku. Podařilo se nám minout odbočku a když jsme se na ni vraceli přes pole a pěšinou kolem řeky, rázem jsme byli od trávy mokří až do pasu. Nějakou dobu jsem přemýšlel, jestli mi do mých nových goratexových botek nenateklo, ale jak se ukázalo po pozdějších zkušenostech, vlhkost byl do boty natažena ponožkou z promočených nohavic.

Po vydatném obědě (česká gulášovka Vitana + brambory a rýže s lososem) jsme se už vraceli na bus do Keswicku. Spoje na zpáteční cestě nám navazovaly naprosto obdivuhodně, v Leeds jsme byli snad už v 7 večer.

P.S.: Lake District ve fotografiích