York

Za dva týdny po mém výletu do Skiptonu jsem se rozhodl si z koláče anglických pamětihodností ukousnout krapet větší kousek a vydal jsem se do Yorku.

Jistě dobře víte, že prakticky po celý středověk byl York druhým nejvýznamnějším anglickým městem. Založil jej římský císař Konstantin a nechal na místě dnešního Minsteru vystavět pevnost. Později na přilehlém kopci vyrostl hrad (na popud Viléma Dobyvatele, jak jinak) a kolem něj pak středověké městečko… A tak dále, nebudu vás nudit historickými fakty, která už stejně nejspíš dávno znáte:o)

Cesta vlakem proběhla opět víceméně bez obtíží (vlak, na který jsem čekal, nejel, ale jel jiný, takže se vlastně nic nestalo) a hlavně nečekaně rychle. Za necelou půlhodinku jsem vystupoval na nádraží v Yorku. Z nádražní budovy jsem, veden svým orientačním smyslem, neomylně vyrazil a po pár metrech se ještě pro jistotu přeptal kolemjdoucího, jestli jdu správně do centra. Pravil, že mířím zcela opačným směrem a poskytl mi pár dobrých rad, kudy kam.

Vydal jsem se podél městských hradeb, které vedou kolem celého historického centra a po pár desítkách metrů se mi otevřel nádherný výhled na město a hlavně na Minster – gotickou katedrálu anglikánské církve (sídelní kostel yorského arcibiskupa), největší katedrálu v severní Evropě. Minster byl úžasný zevnitř, ale hlavně zvenčí. Siluetu jeho věží uvidíte v Yorku téměř z každého místa v centru. Krypta navázala na skiptonskou tradici a zklamala mne – čekal jsem prastaré podzemí chrámu, ovšem místo něj jsem našel podivně vyvedenou a nepříliš zajímavou expozici stříbrných pohárů a rekonstrukci římské pevnosti.

York sice nemá tak hustou a rozsáhlou síť středověkých uliček, jako je k vidění na pražském Starém Městě, ale i tak stojí za vidění. Obzvlášť tedy známá ulička Shambles s házděnými domky má nezaměnitelnou atmosféru a je turistickou atrakcí číslo dvě.

Z hradu, který založil Vilém Dobyvatel, zbyla už jen věž – Clifford`s Toner. Uvnitř nebylo zcela nic zajímavého, snad jen model rekonstrukce hradu. Každopádně vylézt na vrchol věže se vyplatilo, protože je z ní nezaměnitelný výhled na celé město.

Centrum Yorku není velké a většinu pamětihodností pohodlně zvládnete za den. Já se z výletu vracel nadšemý, v Yorku na vás z každé uličky dýchne téměř středověká atmosféra, hodně jsem viděl, a stejně jsem nestihl všechno. Zkrátka a dobře – výlet do Yorku byl skvělý! Rozhodně jsem tedy nebyl v Yorku naposledy a už se těším na další návštěvu. Mimo jiné plánuju navštívit muzeum Vikingů a možná železniční muzeum s nejrychlejší parní lokomotivou na světě.

Fotky z Yorku naleznete ve fotogalerii.

Skipton

Už od začátku března jsem se nemohl dočkat, až přijde teplejší počasí, abych mohl začít vyrážet na výlety. Krom toho jsem měl přes víkendy plné ruce práce se stěhováním a zařizováním nového bydla v Bramley, takže jsem se po dlouhé době vypravil na výlet až v polovině dubna.

Už delší dobu jsem měl spadeno na návštěvu skiptonského hradu, takže jsem 14. dubna sbalil batůžek, nachystal svačinu, připravil foťák a vyrazil. Počasí sice úplně nepřálo – celý den bylo pod mrakem, ale alespoň nebylo moc chladno.

Do Skiptonu jsem se vypravil vlakem z vlakového nádraží v centru Leeds. Vše proběhlo překvapivě hladce, vlak jel přesně na čas, nástupiště jsem našel bez problémů a byl jsem překvapen kvalitou vlaku a služeb. Jízda byla velice rychlá (cca půl hodiny) a příjemná, vlak ani nedrncl a měl jsem pocit, že nejedeme po kolejích, ale po vzduchovém polštáři. Z reproduktorů se průběžně ozýval hlas upozorňující, že jedu ve vlaku do Skiptonu a informující o každé stanici, ve které jsme zastavovali.

Skipton se ukázal být malým a útulným městečkem, protnutým přímo v centru kanálem Leeds – Liverpool, na kterém se projížděly vyhlídkové lodě s turisty a roztomilým nábřežím, kde mne zaujaly dopravní značky pro lodě, podobné těm notoricky známým z cest – třeba značka „slepá ulice“ pochopitelně znamenala „slepé rameno kanálu.“ Na náměstí jsem si prohlédl tržiště plné nejrůznějších pochutin a vůbec všemožných atrakcí a našel úžasný obchůdek, kde prodávali jenom plyšáky.

Po prohlídce centra jsem zamířil k hradu. Průvodci po místních pamětihodnostech hlásají, že hrad ve Skiptonu je jeden z nejzachovalejších v Anglii – čekal jsem tedy něco výjimečného. Chyba. Skiptonský hrad je na poměry dobře známé z českých luhů a hájů prostě jen větší opevněný barák. Ani tři masivní věže a docela hezká brána nemohla zachránit miniaturní nádvoříčko a pusté a prázdné místnosti.

Absolvoval jsem prohlídku s průvodcem, což není běžné – normální návštěvník dostane do ruky kus papíru, na němž je v malinkých okýnkách text s obrázky, vážící se k jednotlivým místům v hradu. Alespoň jsem si tedy jinak vcelku nudnou prohlídku okořenil poslechem historie hradu, která, mezi námi, byla taky vcelku nuda.

Vrcholem prohlídky bylo sklepení – podzemní místnost 4x4 metry… Průvodce samozřejmě nevynechal klasický trik – zhasneme, ať všichni vidí, jaká je dole tma. Prostě tisíckrát opakované klišé:o)

Přátelé, pokud se tedy náhodou budete ubírat okolo Skiptonu, určitě se zastavte. Projeďte se na lodičce, sedněte si na kafe na náměstí a prohlédněte si hrad. Ovšem zvenčí to bude zcela stačit :-D

Pokud byste zatoužili si prohlédnout fotky ze Skiptonu a hrad zevnitř i zvěnčí, mrkněte do fotogalerie.

Kdybyste chtěli nalézt Skipton na mapě, tak pokračujte tudy.

Good bye Adel!

Přestěhoval jsem se. Konečně udeřila má stěhovací hodina, sbalil jsem svých pět švestek a přesunul se do Bramley.

Bramley je v podstatě na opačné straně Leeds, než Adel – jihozápadně od centra směrem na Bradford.

Protože jsem poslední měsíc, od doby, co pracuju v Seamless Marketingu (jako designér, pokud by si to někdo nepamatoval), každé ráno dojížděl hodinu a půl (Adel > centrum > Greengates) a večer taky, přestěhovat se někam blíže bylo nutností. Teď budu dojíždět maximálně půl hodiny, počítaje v to čekání v ranní zácpě, která se pravidelně tvoří u kruhového objezdu v Rodley. Když zácpa nebude, do práce se dostanu do dvaceti minut. Paráda!

Zatímco Adel byla vilková čtvrť s nepříliš hustou a dostačující sítí služeb, Bramley je na tom o poznání lépe. Dva parky, z nichž jeden mám přímo pod okny, velké nákupní centrum se všemi obchody, které člověk potřebuje pro nejnutnější nutnosti, bazén a podobně, velmi dobré autobusové spojení do centra (jízda trvá cca 20 – 30 minut – tedy zrhuba stejně, jako z Adel - a mám na výběr ze dvou přímých linek a tří přesedacích, zatímco z Adelu jezdila jen jediná linka).

Co se zástavby týče, drží se Bramley typických standardů okrajových čtvrtí – vilky, dvou až třípatrové kamenné řadovky (v takové bydlím), dva nebo tři kostely (jeden mám přímo v ulici – patří církvi, o které jsem nikdy dříve neslyšel) a kolem hlavní ulice pár domů, které vzdáleně vytváří iluzi centra. Každopádně je ale Bramley jedna z hezkých (a nepříliš drahých) příměstských čtvrtí v Leeds.

V pronajatém domečku bydlím s kamarády – českým párem a klučinou ze Slovenska. Nové bydlo je vážně hezké a prostorné. Protože nám zbyl jeden pokoj volný, rozhodli jsme se, že si tam ještě někoho nastěhujeme. Takže kdybyste někdo (ideálně v páru) měli zájem…;-)

V Adelu jsem strávil 5 měsíců, které utekly jako voda. Adel byl fajn, ale nemůžu říct, že bych si ho nějak zamiloval, spíše jsem si zvykl. Ale pokud mé nadšení nezmizí, zdá se, že Bramley budu mít opravdu rád!


Takže: "Good bye, Adel!"

Druhý pohled na Leeds

Když jsem psal článek Leeds – první dojmy, měl jsem za sebou teprve pár návštěv centra města a několik procházek okolím. Protože jsem nasbíral pár nových poznatků a postřehů, rozhodl jsem se o ně podělit a popřípadě své předešlé postřehy mírně poopravit.


Průmysl v Leeds
V Leeds se přeci jen nějaký průmysl najde. V jižní a jihovýchodní části města a v oblasti mezi Kirkstall a centrem jsou oblasti lehkého průmyslu. Tedy – opravdu lehkého. Člověk tam narazí na skladiště a drobné strojírenské firmičky, sem tam budovu, která by se s velkou nadsázkou dala nazvat „továrnou.“
Dokonce kousek od centra je jakási fabrika, která má 3 komíny. Na tom by jistě nic až tak zvláštního nebylo, ale je tov širokém okolí jediná budova, která připomíná továrnu a má komíny – což je pro mne, rodáka z kraje šachet a hutí, naprosto nebývalé.

Leeds má ovšem za sebou průmyslovou minulost. Tím opět nechci říct, že zde naleznete cosi jako torza železáren, které máme doma ve Vítkovicích, to v žádném případě. Ovšem domková zástavba z pálených červených cihel – velmi podobná té staré vítkovické, továrničky, dnes nejčastěji využívané jako kancelářské budovy nebo zábavní podniky a budovy, které nesou známky průmyslového ducha v Leeds najdete.
Mne hlavně zaujalo to využití těchto starých budov. Je to velmi povzbudivé, když vidíte, že stavba s průmyslovou historií dnes žije úplně novým životem a zbytečně nechátrá, jako to dobře znám z mé milované Ostravy.


Poblíž Leeds jsou i dvě průmyslová muzea – a jen, co je navštívím, tak se pochlubím, copak jsem tam viděl hezkého.

Domy v Leeds
Jak jsem už několikrát psal, v Leeds moc paneláků nenaleznete. Ale přesto zde jsou. Od mého příjezdu jsem se je pokoušel spočítat (je jich oproti našim českým zvyklostem ukrutně málo) a nakonec jsem dospěl k číslu, které se blíží dvanáctce. Asi osm z nich je sedmnáctipatrová klasika, kterou dobře známe a zbytek může mít okolo deseti nebo dvanácti pater.
Upřímně si nedokážu představit, kdo v těchto domech bydlí – ale tipuju na rodiny s minimálním příjmem nebo nelegální přistěhovalce, pracující za mzdu menší, než je minimální. Jednotlivec tady totiž s minimální měsíční mzdou pohodlně zaplatí nájem v lepším místě, nají se, napije, ošatí, něco málo si užije. Asi toho moc neušetří, ale životní náklady v pohodě zvládne.


V Leeds samozřejmě kromě paneláků, rodinných domků (samostatně stojících nebo často řadovek) a typických baráků v centru města (některé jsou ultramoderní spojení skla a oceli a některé vypadají na to, že už mají nějaký ten pátek za sebou) najdete i zástavbu nepříliš vzhlednou a udržovanou – hlavně v jižních a východních částech města – patrně jde ruku v ruce s lehkým „průmyslem.“

Cizinci, práce a podobně
Cizinců je tady samozřejmě plno, částečně i díky dvěma místním univerzitám. Spousta Asiatů (hlavně z východní Asie), Indů, Pákistánců, Turků, ale i lidí z Jižní i Latinské Ameriky, Afriky a USA. Na druhou stranu – alespoň podle slov místních, je tady cizinců oproti dalším velkým městům (Birmingham, Manchester a hlavně Londýn) velmi málo. To má několik důsledků.

Člověk sice nemá tolik příležitostí poznat multikulturní společnost (což bych rád), na druhou stranu to ale dává možnost poznat anglickou kulturu a společnost podstatně lépe, než je tomu ve výše uvedených městech. Takže tohle mínus je pro mne zároveň i velké plus. A vzhledem k tomu, kolik cizinců neustále do Anglie přijíždí (a vzhledem k tomu, jak Leeds ekonomicky a kulturně roste) nebude, to již možná za pár let možné.

Druhý důsledek menšího počtu cizinců je to, že sehnat tady práci je poněkud obtížnější a zdlouhavější proces, než v dalších velkých městech. Místní jsou zkrátka zvyklí zaměstnávat spíše zase místní a jsou zde vyšší nároky na kvalitu jazyka. (Druhým faktorem jsou studenti – je jich tady 70 tisíc a ti mají při shánění brigád samozřejmě před cizinci často přednost.)

Na druhou stranu se tady mají cizinci čile k světu. Objevil jsem zastrčené asijské minicentrum, kde je pár obchůdků se zbožím, z kterého mi šla hlava kolem, hospůdek a podobně.
Je tady samozřejmě dost Poláků – určitě více, než Čechů. Ovšem situace, že potkáte Poláka na každém rohu, tady rozhodně nehrozí. Leeds ještě stále zůstává anglickým městem.



Nakupování v Leeds
V článku o prvních dojmech jsem psal o tom, že Leeds je vynikající místo k nakupování. Musím to s odstupem 4 měsíců potvrdit a zdůraznit. Možností je tady spousta, ceny jsou mnohdy srovnatelné (nebo nižší) s českými (a platy jsou samozřejmě zcela jinde), výběr zboží a služeb je oproti České Republice ohromný. Hlavně co se týče oblečení – řekl bych, že Leeds je téměř ideální místo na nákupy oblečení.
Na druhou stranu, ani po čtyřech měsících jsem nebyl schopen nalézt prodejnu vodních dýmek. Asi tady žádnou nemají. (Zato jsem před nedávnem objevil báječnou tureckou dýmkárnu s ještě báječnější turkyní – obsluhou.)



Víra
Na závěr se ještě vrátím k tématu, které jsem nakousl v článku o britské společnosti. Tehdy jsem mluvil o duchovním životě Britů i místních přistěhovalců – a pod článkem vznikla, k mému potěšení, hezká malá diskuze. A protože jsem před pár dny narazil na jednu velice zajímavou tabulku, která předchozí článek vhodně doplní, tak jsem se rozhodl ji sem plácnout, aby bylo jasno, jak to tady asi s tím duchovním životem vypadá.


Následující údaje jsou v % populace Leeds:
Křesťané 68,86
Buddhisti 0,22
Hinduisti 0,58
Židé 1,16
Muslimové 2,99
Sikhové 1,06
jiné náboženství 0,21
nevěřící 16,79
neurčeno 8,12

Zdroj: web městské rady Leeds

Mimochodem, ve fotogalerii mám spoustu nových fotek z centra... Tedy, jestli jste je ještě neviděli.