Od mého posledního příspěvku uběhlo hezkých pár dní a taky frekvence mých hromadných mejlů se poněkud snížila. Ne, že bych nemyslel na všechny ty, kterým píšu. Zároveň musím ujistit ty, kterým nepíšu, že na ně myslím také. Ovšem – měl jsem plné ruce práce. Krom toho, že jsem dokončoval (a vlastně stále dokončuju) web pro svého klienta z Ameriky a začal jsem tvořit další pro jiného, pro změnu z ČR – jsem začal v Leeds hledat práci.
S hledáním práce jsem začal hned druhý týden po mém příletu, tedy zhruba v půlce listopadu. Pro začátek jsem se rozhodl najít jakoukoliv práci, kterou bych vykonával odpoledne / večer, zhruba do konce ledna. Mým cílem bylo navázat kontakt s lidmi, najít nové známé, zkusit si, jaké to je a vydělat si, aby můj únorový rozjozd v Londýně byl snažší.
Jak jsem záhy zjistil, fakt, že jsem mohl pracovat jen na částečný úvazek a jen do konce ledna mi hledání práce poněkud zkomplikoval.
Protože jsem relativně (!!!) systémový člověk, rozhodl jsem se začít agenturami. Ovšem jak jsem záhy zjistil, personální agentury v Leeds sice měly práce hodně (obzvlášt pomocné kancelářské / sekretářské – to mi nabízeli vždy, jen co jsem vešel do dveří), ale zásadně jen na plný úvazek. Kdykoliv jsem řekl, že hledám part-time job, větinou se mi omluvili, že pro mne nemohou nic udělat.
Když mne agentury zklamaly, řekl jsem si, že jsem šikulka a seženu si práci na odpolední nebo večerní směny do nějakého supermarketu nebo hotelu. Už jsem se viděl, jak se seznamuji s půvabnými pokojskými nebo pokladními.
Nejprve jsem navštívil supermarket, který je hned tady v Adel, asi 15 minut rychlou chůzí na protějším kopci. Tam mi pravili, že práci nemají a ať to zkusím za 3 týdny znova. Nevadí, řekl jsem si, tady to všechno teprve začíná.
Mé další kroky vedly do supermarketu Somerfield, který je v Headingley, což je městská část mezi Adel a centrem Leeds. Tam jsem dostal Application Form, dotazník, jehož vyplněním informuju potenciálního zaměstnavatele, že mám zájem o práci. Překvapily mne dotazy typu: „Jaké jsou vaše koníčky vztahující se k práci, kterou u nás chcete vykonávat?“, „Jaké jsou vaše úspěchy s podobnou prací?“ a podobně. Když zvážíte, jakou práci můžete dělat po večerech v supermarketu, tak vám ty otázky možná přijdou stejně postavené na hlavu, jako mi.
Podobný formulář jsem si vyzvedl i v nákupním centru Morrisons v centru. Formuláře jsem pečlivě vyplnil a dokonce jsem si při jejich vyplňování vzpoměl na báječné brigády mytí oken v bankách, na které bych jinak asi zcela zapomněl.
Při nejbližší cestě kolem jsem vyplněné formuláře odevzdal a abych své životní šance nevkládal pouze na dvě karty, navštívil jsem i hotel u Golden Acre Park a dva další mezi Adel a Headingley, kde jsem si taky vyzvedl formuláře. Stejně jako ze supermarketů, byly i tyhle plné vtipných dotazů. Napsal jsem tam, že netoužím po ničem jiném, než jim uklízet pokoje, pomáhat v kuchyni a podobně.
A pak jsem čekal, co bude. Záhy jsem dostal dopis z jednoho hotelu, že výběrové řízení budou uzavírat 20. prosince, ať vyčkám. Pár dní potom ze supermarketu Somerfield, že mě nechtějí. Patrně mé dosavadní úspěchy nebyly pro počítání zeleniny dostačující. Potom se na mne usmálo štěstí a pozvali si mne do jednoho z hotelů na pohovor. Ovšem když zjistili, že v Leeds patrně zůstanu jen do konce ledna, dali mi jasně navědomí, že hledají někoho napořád. Kdybych to tušil, nikdy bych jim to neřekl.
Záhy jsem obdržel psaní z Morrisons, že momentálně nemají volná místa, ale ať se nenechám odradit a zkouším to znova.
Ve hře mi tedy zůstaly 2 hotely, z nichž jeden v nedohlednu a z druhého se mi projistotu neozvali vůbec, i když slibovali, že zavolají na druhý den po odevzdání Application Form.
Inu, neměl jsem z tohu vůbec dobrý pocit. Hledat brigádu ve městě se 70 tisíci studenty, které je krapet větší, než Ostrava, není žádná prdel.
Drobná změna nastala před 14 dny. V pátek odpoledne mi volal pan Lemaic, výkonný ředitel jedné místní marketingové agentury, že si přečetl můj životopis (který jsem jim před 14 dny poslal) a ať v pondělí přijdu na pohovor.
Nejprve jsem zajásal a pak se sklidnil – pohovor, s mou angličtinou, hm hm, to nebude sranda. A taky nebyla.
Protože je první dojem nejdůležitější, přišel jsem s pětiminutovým spožděním.
Když mi totiž pan Lemaic posílal adresu místa, kde se setkáme, měl jsem zato, že je to adresa kanceláře. A když jsem tedy v pondělí dorazil na místo setkání, 5 minut předem, byl jsem poněkud překvapen, že nenalézám kancelář YourChoiceMedia Ltd., ale hotel Hilton.
Pro jistotu jsem se zeptal v recepci, jesti zde v budově hotelu nemají kanceláře nějaké firmy – a samozřejmě, že ne. Chaos! Bylo mi jasné, že jsem netrefil. Vyšel jsem před hotel, rozhlížel se po okolních budovách a marně hledal ceduli YourChoiceMedia. Nikde nebyla.
Ale jsem šikulka, napsal jsem si na papírek telefonní číslo pana Lemaica, které mi poslal s těmi kontaktními údaji v mejlu. Jaké bylo mé zděšení, když jsem se dovolal opět do recepce hotelu Hilton. Napadlo mne, že pan Lemaic je vtipálek, který si takto nevybíravě pohrává s místními nezaměstnanými. Už už jsem to chtěl vzdát, když mne napadla spásná myšlenka zeptat se portýra v hotelu Hilton, jestli neví, kde je tady nějaké YourChoiceMedia. Zkoumavě se na mne zadíval a pak se mne zeptal, jestli jdu na pohovor. Já na to, že jo. On mne pak nasměroval do hotelové kavárny, kde prý s oblibou různé firmy pořádají schůzky.
Jen co jsem vstoupil, pozdravil mne muž exotického vzezření a pravil, jstli jsem ten „Jiri“. Tak jsme se nakonec našli. Omluvil jsem se panu Lemaicovi za pozdní příchod a vysvětlil mu, proč mne viděl před chvílí chaoticky jezdit eskalátorem nahoru a dolu. On se mi pro změnu omluvil, že mne neupozornil na to, že pohovor bude v kavárně. Inu, mohlo mě to napadnout, ale prostě mi to nedošlo.
A pak to začalo, můj první velký pohovor v Angličtině. Skoro 3 (ano, tři!) hodiny mne zpovídal a mám pocit, že o mně asi musí vědět více, než o sobě vím sám. Samozřejmě, má Angličtina měla k dokonalosti daleko, takže jsem se místy zadrhával. Ale nakonec jsem měl ze sebe dobrý pocit, že jsem to všechno tak hezky zvládl.
Minulý týden ve středu, mi pan Lemaic volal, že jsem byl v pohovoru úspěšný. Od ledna budu pracovat pro YourChoiceMedia jako projektový manažer týmu webových vývojářů, budu analyzovat požadavky klientů a navrhovat weby tak, aby fungovaly co nejlépe a přinášely co největší užitek a dbát na to, aby výsledky práce programátorů odpovídaly zadání.
Musím se přiznat, že jsem chvílemi kvůli práce stresoval a určitě ne bezdůvodně. Ale dobře to dopadlo - alespoň zatím.
Kdybyste se rozhodli hledat práci v Leeds, tak pamatujte je třeba si urychleně najít koníček, jehož součástí bude ukádání masa do mražáků, vytírání a počítání zeleniny. Nejlépe ale uděláte, když budete hledat práci ve svém oboru a budete se držet toho, co děláte dobře:o)
Protože ale mé dny tady v UK ještě nejsou zdaleka u konce, mám pocit, že se se zeleninou a úklidem hotelů ještě potkám;-)
Štítky: Leeds, tak různě, web design
