Liverpool

Liverpool jsem toužil vidět už dlouho – nejen kvůli slavné i neslavné historii města, spojené s obchodem s otroky, Titanicem a Beatles, ale také protože už to bylo nějaký ten pátek, co jsem viděl naposledy moře. Jedno z měst, kde začala průmyslová revoluce a také místo, kde byla v druhé polovině 20. století nejvyšší nezaměstnanost v Anglii – kontrast zašlé prosperity, chudoby a nyní zvolna rostoucí metropole kultury.
Krom toho pro mne byly velkým lákadlem opravdu velké lodě, tedy tankery a kontejnerové přepravníky a vůbec všechna ta plavidla úctyhodných rozměrů, která mělá být v liverpoolském přístavu k vidění.

Vyrazil jsem v sobotu brzy ráno, zpáteční lístek s National Expressem vyšel na 11 Liber, takže paráda. Projížděl jsme už známou trasou přes Manchester po dálnici M62 a za dvě hodiny jsem vystupoval na liverpoolském autobusáku. Cestou jsem přelouskal průvode městem, tudíž jsme měl jasno, kam zamířit. Na mapce jsem se zorientoval vcelku snadno a ponořil se do liverpoolských ulic.

Liverpool má bohatou kulturní scénu a patrně i proto bylo vyhlášeno evropským městem kultury 2008. Už v předstihu, tedy letos na podzim, bylo možné sledovat nejrůznější vystoupení a kulturní události, a já byl svědkem vystoupení bubenické kapely z Francie. Bubnovaly především holky, i když pár bubnujících klučinů jsem taky koutkem oka zahlédl, leč těm jsem příliš pozornost nevěnoval ;-). Více, než půvaby do rytmu se vlnících slečen mne ale uchvátil rytmus, něco podobného jsem zatím fakticky ještě neslyšel.
Chvilku jsem si užíval a poté vyrazil k řece Mersey, v jejímž ústí Liverpool leží.

Cestou přes centrum jsem se zastavil na rychlý oběd a pak se už kochal Albertovými Doky, největším celistvým uskupením budov chráněných UNESCO ve Velké Británii – původně skladišti z červených cihel v typické anglické industriální architektuře, dnes přeměněné na stylové galerie a muzea.

Od komplexu Albertových Doků právě startoval závod Clipper around the world, čili klipper okolo světa – fascinovaně jsem si prohlížel malé, štíhlé plachetnice, schopné bezpečně sjíždět vlny velikosti panelového domu.

Od Albertových Doků jsem vyrazil na prohlídku slavných Tří Grácii, asi nejznámějších Liverpoolských staveb, které dodávají nábřeží nezaměnitelnou tvář. V okolí se bohužel horečnatě stavělo, takže prostor pro procházkly kolem řeky byl značně omezen.

No a pak jsem se pošetile vypravil pěšky do liverpoolského přístavu na ty fakt velké lodě. Procházel jsem okrajovou částí města, opravené budovy vystřídaly omšelé obrovské staré kamenné skladiště, rozbité doky a postapokalypticky vyhlížející rozsáhlé tovární bloky více než 150 let staré. Připadal jsem si jako v jiném světě, bylo opravdu zvláštní mít na dosah tu zpráchnivělou zašlou slávu viktoriánských dob a industriální revoluce. V mohutných, mořským pískem zaprášených kamenných zdech byly vyraženy letopočty z poloviny devatenáctého století a samozřejmě – nikde ani živáčka. Padl na mne tísnivý pocit ze všech těch velkých kamenných budov s vytlučenými miniaturními okénky a podivných, rezavých železných konstrukcí, foťák jsem raději schoval a modlil se, ať nepotkám někoho, kdo by mi chtěl ručně vysvětlit, že tady nemají turisti co dělat.

Když jsem po hodině rychlé chůze zkontroloval mapu, zjistil jsem, že jsem se posunul zhruba na třetinu cesty k přístavu. Pochopil jsem, že jsem dost přecenil své síly, otočil se na fleku a vyrazil zpět do centra.

Prošel jsem uličkami starého Liverpoolu, prohlédl si "Beatles čtvrť", která je samozřejmě velkým magnetem pro turisty. Obzvlášť zajímavý byl klub "The Cavern" - asi tři patra pod zemí umístěný hudební klub, kde non-stop hraje živá hudba a kde Beatles odehráli více než 100 koncertů.

Vrátil jsem se k Albertovým Dokům a prohlédl si muzeum otroctví, námořnictví a námořních bitev a zamířil na prohlídku největší anglikánské katedrály v Evropě. Cestou jsem prošel tamnější čínskou čtvrtí, která vypadala o poznání věrohodněji, než ta v Manchesteru a stanul před olbřími katedrálou neskutečných rozměrů, která zvenčí vypadala jako kamenný monolit s titěrnými okýnky. No rozhodně bych neřekl radost pohledět. O to větší bylo mé překvapení, když jsem si budovu prohlédl zevnitř – pseudogotická klenba působila majestátně, vzdušně a téměř „nebesky.“ Ovšem celková strohost a obří rozměry působily opravdu zvláštně a musím říct, že katedrála v Yorku byla asi tak 1000x hezčí.

Protože se čas naklonil, vypravil jsem se k autobusáku, cestou si dal kafe a v sedm večer se vypravil zpět do Leeds.