Manchester a Manchester Pride 2007

Manchester jsem už dříve (velmi zběžně) viděl z okna autobusu při návratu ze Skotska, vyprávěl o něm spolubydlící Petr (kterému se tam moc nelíbilo) a Edita pravila, že je tam přírodovědné muzeum. Při čtení průvodců jsem narazil na několik dalších manchesterských zajímavostí, takže jsem se rozhodl, že se do druhého největšího města Británie vypravím na výlet.

Zpáteční jízdenka National Expressem z Leeds stála asi 10 Liber, vyrazil jsem v sobotu brzo ráno a po deváté jsem dorazil do Manchesteru. Na známém autobusáku, kde jsme čekali při odjezdu do a ze Skotska jsem si dal kafe z automatu a vybaven plánkem města jsem se neohroženě vypravil na prohlídku centra.

Nejprve jsem zamířil do Čínské čtvrti. Čínská čtvrť je cosi, o čem jsem dříve jen četl v knihách nebo co jsem viděl ve filmu, takže jsem byl strašně zvědavý, jak to vypadá v praxi. Nutno podotknout, že i v Leeds máme „čínskou čtvrť,“ která se ovšem sestává pouze z několika orientálních obchůdků s potravinami, asijského supermarketu a pár čínských restaurací se zdobeným průčelím. Takže nic moc.

Čínská čtvrť v Manchesteru mne nakonec nikterak nenadchla – čínských obchůdků i restaurací bylo v několika uličkách nedaleko autobusáku sice více, než je v Leeds, na chodníku se válely čínské noviny a na obrubnících a parkových zídkách posedávali staří Číňani, ovšem nic převratného to nebylo. Za zmínku ale rozhodně stojí Chinese Imperial Arch, tedý Čínská Imperiální Brána (pro název této stavby určitě existuje nějaký přesný termín, který ovšem neznám) – nádherně vyřezávaná dřevěná brána, stojící uprostřed Čínské čtvrti.

Po prohlídce Čínské čtvrti jsem zamířil na Peters Street, kde jsem si prohlédl impozantní budovu městské knihovny s kruhovým půdorysem, potom na náměstí, kde jsem před radnicí posvačil a skrze obchodní pasáže a nákupní čtvrti kolem ruského kola došel až k nízké budově manchesterské anglikánské katedrály. Kostelík jsem si prohlédl, ač nebyl nikterak úžasný a podél řeky zamířil na prohlídku muzea vědy a průmyslu.

Cestou jsem zíral na změť viktoriánské architektury a mrakodrapů ze skla a oceli, které spolu vytvářely pro mé oko více či méně neharmonický celek, ovšem rozhodně ne nezajímavý. Mrakodrapů a moderních budov je k vidění v Manchesteru docela hodně a i centrum města je o poznání větší, než centrum Leeds.

Když jsem se blížil k muzeu průmyslu a vědy, postupně jsem začal potkávat více a více výstředněji oblečené osoby, dvojice pochůzkářů a občas i policistu na koni. A když jsem zahnul do ulice, která vedla přímo k muzeu (podél místa, kde kdysi stávala římská pevnost), vylezly mi oči z důlků. Ulice byla plná mužů a žen v nejrůznějších kostýmech všech barev, někteří byli více či méně nazí. V ulici byly seřazeny alegorické vozy, z každého hrála jiná hudba a účastníci této prapodivné akce, popíjeli, pokuřovali, tančili, bavili se a navzájem hlasitě zdravili. Chvilku jsem se tím mumrajem proplétal, ale záhy jsem neodolal, vytáhl foťák a začal dokumentovat.

Asi po dvou stech metrech jsem dorazil k budově muzea a zamířil dovnitř. Vstup byl zdarma, stejně jako je v Anglii do většiny muzeí, provozovaných státem. Podívaná rozhodně stála za to. V průmyslové expozici nejen, že stály snad všechny představitelné stroje od vodního kola až po parní turbínu, ale ony byly všechny v pohybu, všechny běžely, promazaná kola se točila, kyvadla kývala, písty pouštěly páru… No co vám budu povídat, pohled to byl fantastický. V druhé části expozice byly k vidění letadla od dvojplošníku po stíhačku, vrtulník, kus bombardéru, vše samozejmě naprosto autentické. V muzeu jsem se zkrátka cítil jako mlý kluk, všechny exponáty jsem obíhal a prohlížel, nemělo to chybu.

Až jsem se na letadla vynadíval dosytosti, vyrazil jsem přes centrum zase zpátky směrem k autobusovému nádraží, kde jsem si chtěl dát oběd. Ovšem ulice byly zaplněny lidmi, kolem chodníků stály narychlo postavené kovové zábrany a všude se tísnily davy, jako by měla projíždět královna.

Pochopil jsem, že srocení má cosi společného se setkáním maškarně oděných lidí u průmyslového muzea a po chvíli jsem podle plakátu vydedukoval, že jde o Manchester Pride, akci, protestující proti homofobii, lidské nesnášenlivosti vůči gayům, lesbičkám, nakaženým AIDS a vůbec všem odlišným.
Rozhodl jsem se, že tuhle akci si nemůžu nechat ujít, a vyčkával jsem spolu s davem. Po asi hodinovém čekání se spoza zatáčky vynořil kordon policejní dechovky, následovaný alegorickými vozy všech barev a tvarů. Vše bylo doprovázeno hudbou, tančícím davem více či méně oděných protagonistů, křikem, focením a jásavou náladou v davu, který lemoval ulice, kam až oko dohlédlo.

Průvodu se účastnilo i několik alegorických vozů hasičských sborů, policistů, svgůj alegorický vůz měly i různé banky a několik velkých firem. Byl jsem překvapen, že tito všichni se účastní pochodu gayů a lesbiček, byť za jednoznačně dobrou věc. Jejich účast na mne zapůsobila obzvlášť protože si něco podobného doma v ČR nedokážu představit. Bylo hezké vidět, že i těmto lidem leží problém homofobie na srdci.

Poté, co průvod odtančil a odjel jsem se vydal do Manchesterského Muzea, kde jsem se pokochal expozicí egyptologie včetně několika mumií, vycpanými i živými zvířátky a kostrou Tyrannosaura v životní velikosti (docela lahůdka) a hladový vyrazil konečně si dát pozdní oběd.

Spokojený a s plným břichem jsem se vpravil směrem k autobusáku, ze čtvrti, kde Manchester Pride pokračoval sérií koncertů, se ozýval křik a jásot a já musel na závěr svého výletu smutně konstatovat, že patrně každá hezká angličanka, kterou jsem ten den viděl, byla lesba.