Pár postřehů o britské společnosti

Je fakt, že v Anglii zatím nejsem dlouho, ale přesto se mi podařilo pochytit pár postřehů, které charakterizují britskou společnost. Nebo spíše tu yorskhirskou, která se, alespoň podle zdejších seveřanů, značně liší od společnosti a povahy těch na jihu, převážně v Londýně.

Život v relativním blahobytu
Britové žijí v blahobytu. Samozřejmě ne všichni, ale na české poměry se mají vcelku dobře i ti chudí. Když víte, kde nakoupit, seženete opravdu hezké a kvalitní oblečení levněji, než v ČR, elektroniku za stejné ceny, jako u nás. Jistě, alkohol, cigarety, jídlo v restauraci a podobně – je zde dražší, než u nás. Ale v podstatě jsou ceny srovnatelné. Potom si stačí uvědomit, že minimální hrubá mzda na hodinu je přibližně 5 liber a rázem je jasné, že Brit pořídí za svou minimální mzdu daleko větší užitek, než Čech.

Britové jsou ale na tento blahobyt zvyklí, není to pro ně nic nového a žijí v něm již řadu generací. Jsou zvyklí se obklopovat kvalitními věcmi a jsou spořiví. Ne skrblíci, ale váží si svého majetku, zacházejí s ním obezřetně a nerozhazují peníze nesmyslně.

Netvrdím, že zde nenaleznete jedince, kteří si hodnoty majetku neváží, ale jsou to spíše výjimky potvrzující pravidlo. Takže na Britech dlouhodobý blahobyt nezanechal žádnou morální újmu.

Kultura bydlení
Oproti České Republice je zde významně rozvinutější kultura bydlení. V Ostravě jsem vždy bydlel v paneláku a nyní skutečně doceňuji všechny výhody, které poskytuje rodinný domek. Počínaje soukromím a zahradou konče.
Britové v Yorkshiru bydlí převážně v rodinných domcích. Leeds je relativně velké město, má 750 tisíc obyvatel. Opravdu jsem se snažil a dosud jsem v Leeds napočítal asi 8 paneláků. Když pominu zástavbu v centru, kde beztak spíše sídlí firmy – zbytek města jsou vilové čtvrti.

Taková obří vilová čtvrť také nevypadá na pohled nějak úchvatně, je to v podstatě jiný druh sídliště. Ale rozdíl je patrný na první pohled. V ulicích je spousta zeleně, domy mají zahrádky… Vše vypadá daleko lidštěji, než třeba Dubina.

Uvědomělost
Britové jsou uvědomělí, nebo se tak alespoň tváří. Ekologie, alternativní zdroje energie, recyklace surovin, uskladňování odpadu, úspora energie a podobně jsou témata, která jsou zde na pořadu dne daleko častěji, než jak jsem byl zvyklý z ČR.
Lidé se snaží třídit odpad, objevují se pokusy o energetickou úsporu. Britové obzvlášť vážně berou otázku globálního oteplování. Možná proto, že jsou na ostrově – to by jim tání ledovců příliš neprospělo.

Angažovanost
Už kdysi v článku o Adel jsem mluvil o tom, že každý správný Brit je členem nějakého spolku či sdružení. Ať jde o golfový nebo kriketový klub, klub háčkování a pletení, spolek ochránců nevímčeho a podobně. Britové se přirozeně a rádi spolčují do sdružení, kde provozují různé, vesměs kreativní, aktivity.

S tím je spojeno množství kurzů, které jsou zde k dispozici. V každé, alespoň trochu větší díře, naleznete cosi vzdáleně podobné kulturnímu domu (kulturní centrum by se dalo říct taky, ale kulturní dům je prostě fajn) – kde se pořádají spousty nejrůznějších kurzů – výtvarné kurzy, hudební, jazykové… Briti se zkrátka rádi druží a vzdělávají.

Štědrost
Přispívat na charitativní projekty, posílat peníze těm, kteří je potřebují a podporovat dokáží Britové velmi dobře. Tvrzení, že dávají, protože mají dost, rozhodně neuspěje. Dávají, protože ví, že je to potřebné a pomůžou těm, kteří potřebují pomoc více, než oni sami. Nemyslím, že tato ctnost vychází z blahobytu země nebo obyvatel. Prostě to mají v povaze.

Duchovní život
Tohle jsem si nechal nakonec, protože je to velký rozdíl oproti společnosti v ČR. Nebo možná ne ten největší, ale asi ten nejdůležitější, co do kvality života.
Britové jsou totiž daleko duchovnější. Ať již hovoříme o církvích křesťanských (kterých je zde nepřeberná škála), hinduistech, buddhistech a muslimech (což jsou často přistěhovalci) nebo o nejrůznějších spolcích, duchovních diskuzních kroužcích a klubech, nadacích charitách a podobně.
Netvrdím, že všichni Britové jsou věřící, to zdaleka ne. Ovšem duchovní potravy zde průměrný Brit pozře podstatně více, než průměrný Čech.

Jak se stát Správným Anglickým Puberťákem

v deseti jednoduchých krocích

1. IN je ten, kdo je OUT
   Zapomeňte na stylové kombinace. Podstatné je odlišit se!
   Nejprve upravte svůj zevnějšek. Protože je v Anglii spousta cizinců a dalších bláznů všech barev pleti, tvaru a velikosti, odlišit se od tak už barevného stáda je velmi obtížné. Přehánějte! Dvoumetrová růžová šála, žluté gumáky, síťované sílonky v 5 pod nulou… Rozjitřete fantazii, meze se nekladou.


2. Buďte lesba!
   Nebo gay, to je fuk. Vlastně ani nezáleží na tom, jestli jste žena nebo muž. Dobrá, možná to není třeba brát až tak vážně. Stačí, když budete bisexuální. Jestli vám to nevyhovuje, vybavte se jinou sexuální odlišností. A všem ji ukažte!


3. Mějte v tom chaos!
   Chvilku z vás bude intelektuál a aktivista za práva všeho zeleného a chvilku konzument sladkých vymožeností globální civilizace. Nalézt vhodnou rovnováhu mezi duchovnem duchovnějším, než jak ho známe z ČR a konzumem konzumnějším může být problém… Ale vy to zvládnete!


4. Drogy jsou jen další prostředek k pobavení
   A proto si je dopřejte v hojné míře. Až se z kategorie „teenager“ přesunete do kategorie „dospělý“ (příště!), nebudete na to mít už tolik času.


5. Pořiďte si dítě!
   Ještě vám není dvacet? Výborně, nadešel vhodný čas pořídit si dítě a žít jako svobodná matka. On toho malého dacana někdo pohlídá a vy stejně můžete dál nerušeně pařit. Až vám bude dvacet, dáte si inzerát, že hledáte chlapa, který má velký barák, auto a hodně peněz. On se už někdo najde. A až vám bude 36, budete mít ratolest z krku. A pak teprve začne ta správná pařba!


6. Řvěte v autobuse!
   Tento bod platí pouze pro teenagery mladší 14 let. Pokud spadáte do této kategorie, řvěte opravdu nahlas.


7. Mluvte nesrozumitelně!
   Zkracujte slova, která se nezkracují a to i v psaném textu. Vlastně, když něco píšete, piště to foneticky. Měňte písmena za čísla a naopak. Používejte výrazy, které dospěláci neznají. Nejlepší bude, když si vymyslíte své vlastní. A samozřejmě – nejdůležitější je výslovnost! Vyslovujte zásadně jinak, než jak je to správně. Ideální bude, když se z vás bude linout podivné hrdelní huhlání.


8. Pořádně se najezte!
   Jídlo a pití se stane vaší nejoblíbenější činností. Když se vás někdo zeptá, co děláte nejraději, řeknete, že vypadnete ven s partou, někam do hospody, kde se pořádně nejíte a napijete. A pak jdete do kina.


9. Buďte otevření!
   Ještě nemáte a snad ani nebudete mít předsudky. Společnost všech barev a tvarů okolo vás vám pomůže pochopit, že všichni jsou si rovni. Ješteě vám není dvacet, ale jste v tomhle dál, než vaši rodiče. Zůstaňte takoví a ke všemu i nadále přistupujte s optimismem a otevřeností!


10. Angažujte se!
    Je jedno, jestli ve fotbale, kriketu, náboženském hnutí, pokerovém klubu, aktivistickém hnutí… Prostě se angažujte. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš:o)

P.S.: Neberte mne moc vážně, ale na každém z těch bodů, i když jsem je psal s jistou nadsázkou, je kus pravdy.

Inu, jaro...

Když jsem se minulý týden rozplýval nad přicházejícím jarem, ještě jsem netušil, co přijde koncem týdne. Ve čtvrtek mrzlo, v pátek napadl sníh a vydržel až do soboty (nevídané!). Když jsem ten poprašek viděl, měl jsem ukrutnou chuť sjet nějaký kopec na saních, postavit sněhuláka... Takové ty zimní radovánky;-)

Protože ale dnes nezůstalo po sněhu už ani památky, je jasné, že se pořádné zimy nedočkám. Tak doufám, že to neslané nemastné počasí odejde a fakticky už začne jaro!

Kirkstall Abbey

První únorový víkend bylo v Leeds tak úžasné počasí, že jsem nemeškal a vyrazil v neděli na výlet. Ráno sice mrzlo a pole, na které vidím z okna, bylo celé bílé, ale kolem desáté dopoledne už mohlo být mezi 10 – 15 nad nulou. Už dlouho jsem se chtěl podívat do Kirkstall, projít přes Headingley a prohlédnout si klášter Kirkstall Abbey – jen počasí zatím moc nepřálo. Takže když se konečně udělalo alespoň trochu výletně, hned jsem vyrazil.



Procházka přes Headingley byla příjemná – v těch místech je kouzelná zástavba nevelkých cihlových rodinných domků a řadovek, zelené zahrady, domy obrostlé břečťanem a stará sídla, ve kterých by se člověk mohl ztratit.



Asi po dvou kilometrech se ulice začaly svažovat k řece, doprava opět zhoustla – dorazil jsem do Kirkstall. Ke klášteru to už bylo jen pár set metrů.



Rozvaliny stojí na břehu řeky, v udržovaném parku, na zelené louce. První věc, která mne v parku překvapila, byly kvetoucí kytky. Vypadaly, že zrovna vykoukly ze země z dlouhého zimního spánku a já jsem neodolal a několik jich vyfotil (viz. můj minulý článek). Úplně mnou prostoupil silný jarní pocit a nálada:o)



Klášter postavili mnichové Cisterciáni ve 12. století. Ruiny jsou docela rozlehlé a snad by se stavby dochovaly dodnes v lepším stavu, kdyby (tuším) v 16. století anglický král Henry nenechal všechny kláštery rozpustit. Stavba dlouho chátrala, byly rozebrány střechy, odvezeny zvony. Věž kostela byla pobořena za bouře, kámen ze zdí byl použit na stavbu Leeds Bridge a než byla přes Kirkstall zavedena nová cesta, vedla ta stará přímo skrz kostel. Přes hlavní loď projížděly povozy, obchodníci. V jediné budově se zachovanou střechou byla v 19. století vybudována stylová kavárna.



Ovšem místo kavárny je dnes v budově bývalých latrín návštěvnické centrum, kolem celého kláštera jsou rozmístěny naučné cedule s obrázky rekonstrukcí. Kostel, i když bez střechy, vypadá stále monumentálně a v některých stavbách lze velice dobře spatřit jejich původní podobu.



Měl jsem z prohlídky kláštera velkou radost, úplně mne to povzneslo na duši. Něco podobného jsem už dlouho potřeboval. Sedl jsem si na lavičku, pojídal sendviče, které jsem si připravil na cestu a vyhříval se na sluníčku.



Kirkstall Abbey stojí rozhodně zato vidět. Je to jeden z nejzachovalejších cisterciánských klášterů v UK, procházka parkem je velice příjemná. Ideální destinace na půldenní výlet:o)

Další fotky naleznete ve fotogalerii.

Jaro v Leeds!

Stejně jako je ta tam doba mého zimního spánku, zmizela i doba zimního spánku mého blogu. Je sice teprve únor, ale tady už začíná být jarní počasí. Ráno se sice ještě koukám na mrazem ojíněné pole, ovšem odpoledne bývá mezi 10 - 15 nad nulou. Prostě paráda :o)

Nedalo mi to a protože jsem v neděli vyfotil 3 první jarní fotky tohoto roku, musím se podělit!

Nový kabátek pro blog

Ahoj všem! S příchodem nového měsíce jsem se rozhodl vnést trochu svěžesti do zatuchlých koutů mého blogu.

Jak jste si jistě dobře všimli, udělal jsem drobnou změnu designu, protože mi už ta čistě bílá lezla na nervy. Nejsem si úplně jistý, jestli je změna k lepšímu, ale doufám, že se vám bude můj zápisník číst stejně dobře, jako dříve.

Omezil jsem počet článků na úvodní stránce, takže kdybyste náhodou dostali chuť si přečíst některé starší články, použijte Archív nebo Starší články (obojí na liště vlevo).

Založil jsem si fotogalerii, kam budu nahrávat své fotečky. Formát tohoto blogu mi nepřijde ideální pro vkládání velkého množství fotek, takže pokud zatoužíte vidět fotek více, pokračujte na fotogalerii.

Protože bych rád získal přehled, kdo, alespoň občas, čte tento blog - prosím napište mi k tomuto článku komentář (pokud možno ne anonymně). Rád bych věděl, jestli nepíšu jenom do šuplíku :o) Díky!

Přátelé, kamarádi, zůstaňte věrni a šiřte slávu mého blogy mezi ty, které by mohl zajímat, popřípadě dejte na svůj web odkaz na mne, budu nesmírně potěšen.

Granary Wharf

Přeložit do Češtiny Granary Wharf je trošku oříšek. „Granary“ znamená sýpka (obilí) nebo obilnice, „wharf“ je přístavní hráz. Každopádně název dává tušit, že toto místo kdysi patrně sloužilo k nakládání obilí na lodě. Nejspíše:o)



V neděli 27. ledna jsem si udělal výlet do opačné části Leeds, než ve které bydlím, prošel jsem centrem, pod vlakovou tratí (kolem hotelu Hilton, kde se konalo mé první interview v Angličtině). V těch místech, za řekou, panuje stavební boom. Staví se, přestavuje. Kdysi tady patrně byla oblast lehkého průmyslu – našel jsem Slévárenskou ulici (dnes je v ní jen hospoda Foundry čili Slévárna), Řeznickou, Obilnou a další uličky podobných jmen. Zástavba v této části města je typická pro zdejší lehkoprůmyslové budovy staršího data – červené cihly, neomítnuté zdi, ze kterých čouhají trubky (dýmilo se z nich přesně jako ve filmu), oblouková okna…



Prošel jsem se kolem řeky a byl jsem překvapen, když jsem objevil několik hausbótů. Na nábřeží tam zbyl starý nakládací jeřáb, ale budovy, které dříve patrně sloužily průmyslu, dnes zaplňují restaurace a kanceláře.



Z Granary Wharf jsem pokračoval podél řeky směrem na západ. Bylo slunečno, teplo a já měl chvílemi chuť se natáhnout do trávy a koukat na řeku, poslouchat vlaky… Pořád kolem ale chodili lidé, rodinky s kočárky, děcka vřískala:o) Tak příště. Obcházel jsem po břehu jihozápadní hranici centra, kde rostou jako z vody nové apartmánové domy (vypadají moc panelákovitě, na můj vkus) a taky v těch místech staví budovu, která má být nejvyšším evropským obytným domem.



Šel jsem a šel, až jsem došel k naprosto kouzelnému místu. Našel jsem totiž most, který nikam nevede. Oblouky toho kamenného velikánu se směrem od města táhly kam až jsem dohlédl (do pole) – ovšem na opačné straně most překlenul řeku a po padesáti metrech skončil. Nahoře místo vozovky zarostlý trávou a keři. Podivný monument. Později jsem se pokoušel zjistit, jestli ten most nebyl dostaven nebo byla jeho část zbourána… Prozatím jsem se tomu nedostal na kloub. Hádám, že by mohlo jít o Leeds Bridge (Leedský Most), na jehož stavbu byly použity kameny rozebrané z cisterciánského kláštera Kirkstall Abbey (o něm napíšu příště), ale nemám to ověřeno. Ten most mi připadl dost strašidelný, krom toho – mosty jsou od toho, aby spojovaly, ne aby končily v poli. Dnes jsem v knihkupectví Waterstones obejevil knížku Strašidelné Leeds (nebo tak nějak). Byly tam zachyceny místní strašidelné historky, ale o mostu tam nebyla zmínka.



Takže až se budete toulat po Leeds a budete chtít zkusit něco jiného, než bary a obchody přeplněné centrum, procházka kolem řeky může být dobrá alternativa.